Taxus Baccata

Poesie Julie Otxoy (San Sebastián, 1953) je od prvopočátků spjata s obranou svobodné lidské bytosti utvářející se v harmonii s přírodou, a s obžalobou násilné, barbarské a materialistické společnosti. Mezi jejími čtrnácti doposud publikovanými básnickými sbírkami se největšího uznání od literárních kritiků dočkala kniha Taxus Baccata, ve které autorka předkládá jako na dlani srdce své intimity: „Vůči chaotickému hluku světa cítím potřebu zaměřit se na to, co je nepatrné, jemné, zdánlivě bezvýznamné, to, co nezáří ani není vyvoláváno pouličními prodavači.“

přeložil Jan Machej, brožovaná, 68 stran, 13 × 21 cm, 2013

Ukázka

Sedm hodin ráno, ještě se nerozednilo,
prázdnými ulicemi pochodují přízraky národa.
Na Třídě Svobody přecházím most,
pozvedám oči k obloze,
a tam na jedné z hvězd visí oběšená Marina Cvetajevová.
Její tělo se mihotá v temnotě.
Hodinové kyvadlo našich dní.

Pojmenovat politickou realitu mojí země neobvyklým jazykem,
třeba odborným jazykem patologů.

Zvony čistě bijí na poplach,
nemocnice otevírají své brány,
celé město páchne formalínem a chloroformem,
a v každé mouše s dychtivou přesností
v ráně posazené horoucí světlo plane.

Přešla mě chuť dennodenně přihlížet
ukřičenému cirkusu manipulované informace,
úplně jsem ztratila zájem,
jako by se z periodik zničehonic staly
poškrábané, nesmyslné desky.

Když každý den otevírám denní periodikum,
odkrývám malý hrob z papíru.