Chorvatské lidové pohádky a povídky bunjevacké 1

Jak přemoci Jehlového krále, proč se všichni bojí půlnočních vos a jak se dostat do města rotujícího na psím chlupu? Co se stane, když si kouzelná babka sundá železnou pantofli, když kůň sní drobek chleba ze zobáku zabité vrány, nebo když chudák s mlýnským kamenem skočí do krvavého jezera?

Zatímco pohádky dokládají nesmírné bohatství fantazie lidových vypravěčů, povídky jsou zakotveny v konkrétním prostoru žírného kraje vína a kukuřice, kde se jedí chlupaté švestky a seje vodní semeno.

přeložil Jan Doležal, brožovaná, 189 stran, 13 × 21 cm, 2014

Ukázka

Letěli nad řekami, jezery a lesy, nad horami a doly, než dorazili k jednomu natolik hustému hvozdu, že v něm byla tma, třebaže slunce už dávno bylo nad obzorem. Uprostřed lesa stála skála a nad ní vysoko vlála dvě strašná města. Chlapec je ani pořádně neviděl, vítr však přistál zrovna pod nimi. Ale jaká jsou to města! Na vrcholu skály je uchycena jehla. Tyčí se do půlky nebe a možná i výš. Na té jehle jsou dvě města, jedno z kamene, druhé ze železa. A jak jsou ta města nasazena na jehlu? Z jedné strany ucha je navléknut psí chlup, z druhé kočičí a každý chlup nese jedno město. Z jednoho se blýská, z druhého to žhne a všude kolem šlehá modrý plamen. Jehla se točí tak rychle, že se nedá okem sledovat. Takto otáčí obě města a ještě k tomu je celá politá nějakým smrdutým sádlem.