Říkají mu „Netvor z Bastily“. I když by mu možná lépe seděl přívlastek „Jack Rozparovač z Paříže“. Brutálně zavraždil již sedmadvacet stařenek. Vraždy se odehrávají v čím dál větší blízkosti útvaru kriminální policie, jemuž velí komisař Morvan, který po vraždícím monstru již devět měsíců bezvýsledně pátrá. Je vraždící stvůrou člověk či jakási neviditelná, zhoubná a cizopasná síla? Nebo snad dokonce někdo z komisařových kolegů? A kdo vlastně kdysi na Krétě znásilnil onu bájnou, k smrti vyděšeno u nymfu?
Mezitím se v Argentině mezi rukopisy zesnulého přítele tří filosofujících literátů, známého svým odporem k románu, objeví strojopis od bezejmenného autora. A v téže zemi, takřka na stejném místě, za kruté vojenské diktatury mizí beze stopy pár tajných milenců.
Devět měsíců nosí ženy plod ve svém lůně. Okruh podezřelých se zužuje. A smyčka se utahuje…
Proslulý, mezinárodně oceňovaný argentinský spisovatel Juan José Saer se představuje jako literární virtuóz, který jednotlivé vrstvy románu bravurně orchestruje.
přeložil Jan Machej, brožovaná, 150 stran, 13 × 21 cm, 2014
Recenze z médií
iLiteratura, Alžběta Mixová
Ukázka z médií
…
Ukázka
Stařeny vysvlékal a ještě živé nožem rozřezával, což dokládaly potoky krve prýštící z ran a modřiny po úderech. V několika případech ho oběti pozvaly na oběd; na stole ležící láhev nedopitého bordeauxského vína pravděpodobně přinesl on, a poté, co své hostitelky podřezal a sťal jim hlavu, jim jako výraz díků za příjemně strávené chvíle vyrval oči, uřízl uši nebo prsa a ty pak vzorně urovnal na talířku spočívajícím na stole. Ke znásilnění a prznění nedocházelo vždy post mortem a vše nasvědčovalo tomu, že v jistých případech, v nichž se ve vaginálních a ústních dutinách našly zbytky spermatu, se oběti ještě před krvelačným řáděním s potěšením oddávaly mužným vnadám návštěvníka. Ve způsobu, jakým tento muž, dozajista pocházející ze stejné čtvrti, dovedl naprosto nerušeně vycházet ze svého bytu, páchat tyto zločiny – někdy dokonce tři během jediného týdně, a někdy dokonce dva během jediné hrůzostrašné noci – a potom se, jak se říká, beze stopy vypařit, znovu splynout s bezmezným stínem, z něhož čas od času, hnán svým opětovným, krvavým blouzněním, vykročil, spočíval pobuřující a šokující prvek.