Reprezentativní díla zahraniční beletrie

Nakladatelství Runa, založené v Praze v roce 2012 – od roku 2020 sídlící v Ústí nad Labem – dvěma filology a jedním vizuálním umělcem, přáteli a zároveň i nadšenci a milovníky kvalitní literatury tří geografických prostorů: Pyrenejského a Balkánského poloostrova a Latinské Ameriky. Zejména z tohoto důvodu se nakladatelství zaměřuje převážně na hispánské a jihoslovanské literatury, přičemž propaguje autory v českém prostředí méně známé nebo opomíjené. Smyslem kulturního projektu nakladatelství je zpřístupňovat klasická i současná díla z oblasti prózy, poezie i folklóru, která nejsou pouhým čtivem, ale skutečnou, nadčasovou literaturou.

Autor snímku Sebastian del Val

Runy dovedou ukázat člověku správnou cestu. Pomáhají také dosáhnout vysněného cíle a poznat sebe sama. Jsou univerzálním nástrojem, s jehož pomocí je možné odhalit tajemství budoucnosti, minulosti i přítomnosti, získat odpovědi na důležité otázky i vytvořit ochranný talisman. Aby získaly kouzelné vlastnosti, malují nebo ryjí se runové znaky na kosti, kameny nebo dřevěné destičky, aby se daly nosit stále při sobě na krku, zápěstí nebo v malém pytlíčku. Runy se také nanášejí přímo na tělo a především na papír zanechávajíce hlubokou stopu v duši…


Připravujeme

Lehčí než vzduch

Federico Jeanmaire

Zloději se vymstila přílišná naivita. Anebo snad mladistvý zápal. Je mu sotva čtrnáct, a stařeně, k níž se vloupal, aby ji okradl, devadesát tři. Zpočátku se zdá, že všechno půjde hladce. Opak je však pravdou. Mladík se ani nenaděje, a už je zavřený v koupelně, kam ho stařena, hlídající za dveřmi, zamkla. Teď si bude muset vyslechnout příběh života, který spěje ke konci, vzpomínky osoby stejně tak osamělé, jako jsou lidé, na jejichž život již číhá smrt. Proti své vůli bude chlapec jedno velké ucho. Jeho hlas se nepočítá. Konečně nadešel čas, aby ta žena mluvila a byla vyslyšena. Představení právě začíná. Nějakou chvíli potrvá. Čtenáři budou vestoje aplaudovat.

Aby bylo jasno: Lehčí než vzduch je hrdinský literární čin. Rukou mistra utváří Federico Jeanmaire nezapomenutelný monolog. Humorný a dramatický, oslnivě intenzivní. Je to mistrovská parabola: díky zmařenému pokusu o vloupání vykoupí žena život svůj i život své matky a svého otce, se vším zúčtuje. Jednou provždy bude moci vyjádřit slovy své názory, své myšlenky, svou lásku i svou nenávist, banality i naprosto zásadní věci. To, co se v hlavě neustále honí a co si nikdo nikdy nechce vyslechnout celé. Není snad tohle sen každého z nás? Tady se splní…

Deset let po svém prvním vydání a získání prestižní literární ceny Premio Clarín de Novela, s více než 70 000 prodanými výtisky, přeložen do němčiny, francouzštiny, řečtiny a arabštiny a v některém z těchto jazyků převeden i na divadelní jeviště, je román Lehčí než vzduch již klasickým dílem současné argentinské literatury.

Zvířata ven

Fabián Martínez Siccardi

Mladý agronom Florián se vydává na odlehlý ranč v Patagonii, aby tam z výzkumných důvodů sesbíral vzorky škodlivého hmyzu. Doprovází jej jeho pes Atila, s nímž ho pojí pouto silnější než s kterýmkoli člověkem. V samotě údolí jej očekává majitel usedlosti, starý muž stižený degenerativní chorobou, a prchlivá, tajemná žena, která o něj pečuje, se svým malým synem. Neklid krátce po příjezdu vzrůstá: odloučenost místa je extrémní; příroda nevlídná a nepřátelská; šelmy číhající v kraji vyhubily dobytek; všude lze vycítit přítomnost čehosi temného a zlověstného. Iniciační novela, příběh o přízracích, psychologický thriller, vyprávění táhnoucí čtenáře na okraj strmé propasti v atmosféře trvale prostoupené neurčitou hrozbou. Novela Zvířata ven pracuje se strachem a napětím takovým způsobem, jaký se v argentinské literatuře jen tak nevidí, a současně prozkoumává primitivní síly a neovladatelné vášně, které přebývají v každém z nás.

Vzpomínky v plamenech

Socorro Venegas

Představme si holčičku, která se musí vydat na ulici, aby přivedla domů otce, jenž se nepokrytě napájí kořalkou. Taky si představme matku, která se s blížícím se porodem čím dál víc hrouží do sebe sama a bezprostředně po něm nezažívá nic než prázdnotu. Nakonec si představme ženu, která se hroutí vydaná napospas vzpomínkám na lásku, jež se už nikdy více nevrátí zpět. Socorro Venegas je hlas jímavý, mocný a nádherný, precizní. Tato kniha působí jako neustálá kontrakce vhánějící čtenáře do víru rozvráceného dětství, jehož protagonisty jsou děti nemocné a slepé, děti opuštěné, děti, jež dětmi nejsou, do zmítání se uprostřed mateřství popíraného již od samotného početí, mateřství, jež mateřstvím není. Povídky se stávají cestou uvnitř paměti, ztracené a vzdálené tomu, po čem jsme kdysi nejvíce toužili. Kniha srdcervoucí, nekonečná, jež k nám promlouvá o hudbě samoty, o úsměvu trýzněného dětství a o úprku matky prchající za jakékoli noci pryč od své ratolesti.

Ruský tanečník z Monte Carla

Abilio Estévez

Po životě stráveném jen na Kubě, pohroužen do vědeckého bádání o básníku Josém Martím, přilétá Constantino Augusto de Moreas na pozvání španělské univerzity do Madridu. Zničehonic se rozhodne, že se konference, která se má konat v Zaragoze, nezúčastní, a nasedne do vlaku mířícího do Barcelony. K zájmu poznat život ve své zbožňované Evropě Constantino připojuje své úsilí obdařit jistým smyslem svůj uvadající život, a získat zpět staré naděje, staré lásky, jež zůstaly pohřbené pod příkrovem času a ostýchavosti. Ubytuje se v penzionu ve čtvrti Raval, spřátelí se s majitelkou a pomalu zjišťuje, že skutečnost je drsnější, než jak se původně domníval. Daleko od Havany a toho, co bylo jeho světem, v jeho vzpomínkách opakovaně vyvstává jen jeden fantasmagorický obraz: bývalý parťák na sklizni cukrové třtiny, baletní tanečník, který mu v mládí slíbil, že bude účinkovat ve slavném souboru Ruský balet v Monte Carlu. Je cesta úprkem, poslední šancí, kterou si chce protagonista dát, nevyjasněné zúčtování s minulostí, nebo smíření se s koncem?