V klasickém chorvatském románu odjíždí sirotek Amadeus Zlatanić na konzervatoř do Prahy, kde poznává přísnost profesorů, odříkání a strádání, jakož i rozmanité podoby kultury konce 19. století: velkolepé koncerty v Rudolfinu i candrbály na předměstí. Po návratu do rodného maloměsta zažívá bolestný rozpor mezi představami a realitou a citově tápe mezi prostou manželkou a vzdělanou přítelkyní. Četná zklamání přetvářejí jeho zpočátku rozhodný odpor proti nepochope ní a omezenosti okolního světa do zoufalého zápasu sama se sebou.
přeložil Jan Doležal, brožovaná, 245 stran, 13 × 21 cm, 2015
Recenze z médií
iLiteratura, Jan M. Heller
Ukázka z médií
…
Ukázka
„Co vás, proboha, z takové dálky přivedlo na pražskou konzervatoř? Nevděčné je to živobytí, věřte mi. Ale to je jedno… Vy jste tady, kolego, nováček. Vy tomu dobytku hrajete i z not, a víte, jak jim hraji já? Spím u toho! Namouduši, spím s cigaretou v puse, ve spánku poslouchám dusot jejich koňských nohou a podle toho jim hraji do taktu. Ale ani notu navíc! A ještě něco vám musím poradit. Za ten plat hrajete až moc. Když budete hrát, jak chce krčmář a tahle hloupá sebranka, poteče vám zpod nehtů krev. Hrajte, dokud první pár dvakrát neobtančí hospodu, a basta. Oni budou tleskat, dupat a hulákat jako rozzuření býci, ale vy dělejte, že je neslyšíte. Ať si nadávají, to je jejich věc! Pak k vám přijde někdo se svou mademoiselle a nabídne vám půllitr. Vy ho vypijte, ale nezačínejte hrát. Čekejte, až přijde druhý, třetí a čtvrtý. Po někom chtějte cigaretu, po jiném čaj, koňak, kávu, desetník – cokoli! Tak se to dělá, kolego, to vám vynese víc než plat od krčmáře. On s tím také počítá, proto muzikantu neplatí víc než uklízeči.“