Smyšlená zem

Co nám brání prožít opravdovou lásku? Znemožňují nám to zákony či tradice naší vlastní země? Nebo snad holá, drsná skutečnost, ona nemilosrdná hradba, o niž se tříští naše nejskrytější a nejniternější touhy? A co opravdová láska vlastně je?

Čína na počátku dvacátého století. Země ušlechtilých, leč neuskutečnitelných představ a snů. Země jako kterákoli jiná, země výjimečná, země smyšlená. A v ní, jako pták v kleci, já, dospívající dívka Ling. A krásná Siao-mej, slepcova dcera, přítelkyně mých snů.

přeložil Jan Machej, brožovaná, 200 stran, 13 × 21 cm, 2015

Ukázka

Matka jej nenásledovala. Očima hledala bratra, pak se na mě usmála (ani jsme se neodvážili pohnout) a vysvětlila nám, že babička musí odejít v míru a pokoji, proto musí ležet v rovné poloze. A navíc umírající nikdy nemá spatřit svá chodidla. Na tohle mě babička vždycky upozorňovala ve svých příbězích o přízracích. Polštář, jejž měla během své dlouhé agonie pod hlavou a jemuž bylo zapovězeno přijmout její poslední vzdech, ještě dlouho po její smrti spočíval na šikmé střeše našeho domu. Byl přibitý hřebíky, aby vzdoroval větru, a také aby, jak velela tradice, nemohl odolat ptačím zobákům. Ano, ten polštář postupně podléhal nepřetržitému rozkladu a stejně jako ubrusy, prostěradla a knihy se stal kořistí vlažně planoucího slunce.