Menu

Beletrie jihoslovanská

Dixieland

Pavao Pavličič

brožovaná

Trombonista vukovarské dixielandové kapely vzpomíná v záhřebském vyhnanství na dospívání a zrání členů orchestru v rozmezí let 1960–1991. Nitky košatého příběhu, pravidelně odbočujícího k místním muzikantům s neuvěřitelnými schopnostmi, se sbíhají k záhadnému dirigentovi, profesoru Angelusovi, a postupně odkrývají jeho životní příběh, hudební dráhu i podivné muzikologické výzkumy. Hledání klíče k tajemství dixielandu, se zastaveními u smrtících i léčivých účinků hudby, vrcholí v době srbského dobývání Vukovaru během války za chorvatskou nezávislost. Národnostní složení kapely, kde vedle Chorvatů hrají Žid, Srb a Němec, svědčí o multikulturnosti někdejšího Vukovaru, ale ukazuje i její společenskou podmíněnost navzdory síle osobního přátelství. Podmanivé lyricko-melancholické vidění města, Dunaje a okolní přírody ve všech ročních obdobích zvýrazňuje komplexní charakter románu jako jednoho z nejdůležitějších děl současné chorvatské literatury.

Zoran Ćirić

brožovaná, 116 stran, 12 × 21 cm

Nišvil devadesátých let – neskutečně skutečné centrum jižního Srbska v divoké, mrazivé době tragických konců a nových začátků – je jevištěm nezaměnitelných povídek o podsvětí, sexu, drogách, rodinných vztazích, rocku a popu, jejichž originalita spočívá ve zvláštním kolotoči nálad a scén: na syrové popisy se lepí akcenty pomíjivosti, úsečné dialogy střídají básnické obrazy, provokativnost se doplňuje se sentimentem, za vtipnými pasážemi se směje smrt. Nápaditost a lehkost, s jakou jsou napsány, vynesly Zorana Ćiriće na vrchol současné srbské literatury.
Rozpustilá holka zamlčela dvě události, který celou story zásadně mění. Zaprvý, toho dne v práci ochutnala a pak vypila dva tři panáky kvalitní whisky, kterou přines nějakej klient na „společnou degustaci“, nebo jak se tomu říká v příručkách marketingu. A zadruhý, což souviselo s tím prvním, v těch dnech se mladá ekonomka zakoukala do jednoho exotickýho obchodníka s pračkama a televizema s maximálně velkejma obrazovkama. Ani to první, ani to druhý nebylo u ní běžný; přece jenom ji formovaly mutující recidivy patriarchální výchovy nišvilský střední třídy. Není všechno dovolený, protože není všechno zakázaný, asi tak zní hlavní princip, kterej se tu udržel při životě.

brožovaná, 189 stran, 13 × 21 cm

V druhé výpravě do pohádkového světa Bunjevců, chorvatské etnografické skupiny z pomezí Srbska a Maďarska, uvidíte stromy vyskakující ze země, neobyčejnou řež se sedmihlavými dračími psy nebo čarovnou moc kusu futra. Uslyšíte o stařeně, co rodí mraky, dojdete k potoku hořícímu modrým plamenem a dozvíte se, proč se křepelky uhnízdily na koncích kníru, proč ježibaba rozmačkává makovici, k čemu je paví vejce a k čemu kouzelný chléb, proč jeden princ líbá jablko a další hledá sám sebe. Humor, ironii, nadsázku, prvky hororu či magického realismu přinášejí bunjevacké povídky, v nichž zajímavé postřehy a motivy z každodenního života zpravidla zahrnují kritiku privilegovaných společenských skupin.
Chudák dopadl do nějaké vody, nic však neviděl, poněvadž tam byla tma jako v pytli. Už předtím ho omrzel život, a když ho pták odhodil, bylo mu všechno jedno. Lhostejně ležel v řídkém bahně, ani se nehýbal a nakonec usnul. Když ho slunce probudilo, viděl, že leží v nějakém horkém, krvavém potoce. Lekl se a vyskočil, jako kdyby mu už dávno nebylo jedno, je-li živý nebo mrtvý. A ejhle! Na sobě měl všechno maso, jako kdyby ho nenacpal do ptačího chřtánu. Udivila ho a potěšila ta proměna, co se s ním stala v krvavém potoce. A ještě větší radost měl, když se rozhlédl kolem sebe. Celý prostor ohraničovala vysoká strmá skála a tady dole se prostíraly krásné lesy, mokřady a pole.

DVA SVĚTY

Vjenceslav Novak

brožovaná, 245 stran, 13 × 21 cm

V klasickém chorvatském románu odjíždí sirotek Amadeus Zlatanić na konzervatoř do Prahy, kde poznává přísnost profesorů, odříkání a strádání, jakož i rozmanité podoby kultury konce 19. století: velkolepé koncerty v Rudolfinu i candrbály na předměstí. Po návratu do rodného maloměsta zažívá bolestný rozpor mezi představami a realitou a citově tápe mezi prostou manželkou a vzdělanou přítelkyní. Četná zklamání přetvářejí jeho zpočátku rozhodný odpor proti nepochopení a omezenosti okolního světa do zoufalého zápasu sama se sebou.
„Co vás, proboha, z takové dálky přivedlo na pražskou konzervatoř? Nevděčné je to živobytí, věřte mi. Ale to je jedno… Vy jste tady, kolego, nováček. Vy tomu dobytku hrajete i z not, a víte, jak jim hraji já? Spím u toho! Namouduši, spím s cigaretou v puse, ve spánku poslouchám dusot jejich koňských nohou a podle toho jim hraji do taktu. Ale ani notu navíc! A ještě něco vám musím poradit. Za ten plat hrajete až moc. Když budete hrát, jak chce krčmář a tahle hloupá sebranka, poteče vám zpod nehtů krev. Hrajte, dokud první pár dvakrát neobtančí hospodu, a basta. Oni budou tleskat, dupat a hulákat jako rozzuření býci, ale vy dělejte, že je neslyšíte. Ať si nadávají, to je jejich věc! Pak k vám přijde někdo se svou mademoiselle a nabídne vám půllitr. Vy ho vypijte, ale nezačínejte hrát. Čekejte, až přijde druhý, třetí a čtvrtý. Po někom chtějte cigaretu, po jiném čaj, koňak, kávu, desetník – cokoli! Tak se to dělá, kolego, to vám vynese víc než plat od krčmáře. On s tím také počítá, proto muzikantu neplatí víc než uklízeči.“

CHORVATSKÉ LIDOVÉ POHÁDKY A POVÍDKY BUNJEVACKÉ I

brožovaná, 189 stran, 13 × 21 cm

Jak přemoci Jehlového krále, proč se všichni bojí půlnočních vos a jak se dostat do města rotujícího na psím chlupu? Co se stane, když si kouzelná babka sundá železnou pantofli, když kůň sní drobek chleba ze zobáku zabité vrány, nebo když chudák s mlýnským kamenem skočí do krvavého jezera? Zatímco pohádky dokládají nesmírné bohatství fantazie lidových vypravěčů, povídky jsou zakotveny v konkrétním prostoru žírného kraje vína a kukuřice, kde se jedí chlupaté švestky a seje vodní semeno.
Letěli nad řekami, jezery a lesy, nad horami a doly, než dorazili k jednomu natolik hustému hvozdu, že v něm byla tma, třebaže slunce už dávno bylo nad obzorem. Uprostřed lesa stála skála a nad ní vysoko vlála dvě strašná města. Chlapec je ani pořádně neviděl, vítr však přistál zrovna pod nimi. Ale jaká jsou to města! Na vrcholu skály je uchycena jehla. Tyčí se do půlky nebe a možná i výš. Na té jehle jsou dvě města, jedno z kamene, druhé ze železa. A jak jsou ta města nasazena na jehlu? Z jedné strany ucha je navléknut psí chlup, z druhé kočičí a každý chlup nese jedno město. Z jednoho se blýská, z druhého to žhne a všude kolem šlehá modrý plamen. Jehla se točí tak rychle, že se nedá okem sledovat. Takto otáčí obě města a ještě k tomu je celá politá nějakým smrdutým sádlem.

HLUBŠÍ STRANA ZÁLIVU

Goran Tribuson

brožovaná, 270 stran, 12 × 21 cm

Tvrdohlavý inspektor Nikola Banić po pádu komunismu odchází od policie a stává se jedním z prvních soukromých detektivů v Jugoslávii. Zpočátku pracuje jen na nudných zakázkách špehování nevěrných manželek, ale pak mu zavolá podivínský antikvář, který chce najít zmizelou ženu. Banić se vydává na ostrovy Lošinj a Unije a po mnoha zvratech a peripetiích se dostává na stopu brutálního gangu obchodníků s diamanty Král chorvatské detektivky Goran Tribuson se představuje ve své nejlepší formě.
Po opuštění zálivu, na jehož konci se rozkládal Malý Lošinj, nasměroval pan domácí loďku ke skupině ostrovů, mezi kterými se nacházely i Unije. Když Banić viděl, že se pluje sice pomalu, ale relativně jistě, pocítil úlevu, vylezl z polokabiny a podíval se dopředu. Protože bylo jasno a dobrá viditelnost, nad závojem zpěněné vody zřetelně vystupoval tmavý hřbet Susaku a nepravidelné útesy Malých a Velkých Srakan, za nimiž ležely zatím ještě neviditelné Unije.

GJUKA BEGOVIĆ

Ivan Kozarac

brožovaná, 121 stran, 12 × 21 cm

Otcovrah Gjuka Begović se vrací z vězení do rodné vesnice. Upřímná snaha vést řádný život se střetává s genetickými předpoklady, návyky flamendra a bohatého jedináčka, pokrytectvím okolí, touhou po slávě a magickým zvukem cikánských houslí. Vrcholný román chorvatské moderny je prosycen vypjatými emocemi, horkou krví, hýřením a sexem. Impulzivní a zpupný hrdina dokáže nejen milovat spousty žen, uštvat koně a vypít hektolitry alkoholu, ale i palčivě uvažovat nad smyslem existence.
„Hyjé… hyjé… Vy líný kůže… hyjé!“ podrážděně a divoce hulákal, až se mu krev nahrnula do obličeje a do očí vyhrkly slzy. Další zařvání a opět se hnal mezi vysoké, hrdé duby hrdého slavonského lesa, hnal se s křikem a vervou horké krve, s mocným rozletem chycené a spoutané duše, která jako by se právě v tom okamžiku vytrhla z okovů, křičíc na oslavu své svobody, arogantní v pomyslné moci, pyšná v přeceněné síle a omámená těmito všemi klamy.

DARMOŠLAP

Janko Polić Kamov

brožovaná, 155 stran, 12 × 21 cm

Povídky enfant terribla jihoslovanské moderny bez zábran a kompromisů obnažují hlubiny lidské duše, její rozpolcenost, temné vášně, animální instinkty a traumata podvědomí. Problematičnost společenských konvencí, složité rodinné vztahy, toposy kaváren a nevěstinců zaznamenávají rejstříkem smutné grotesky a zaměřují se na mezní situace, paradoxy, absurdity a rozkladné psychické procesy.
Lucerny, hvězdy a osvětlená okna unavují moje oči. Snažím se najít jednu myšlenku, ale nacházím jenom pot, šelest a sklíčenost. Ejhle! Vybavuje se mi dnešní podvečer a extáze mých smyslů… Mohutný vzdech slasti a svobody proniká lesem, nebem a obrazy mé fantazie. Krvavý dech vychází z otcova těla a kondenzovaný dopadá na bělost mé lásky. Já vím, co dokážu.. Na květech, na listech i na trávě se třpytí rudá rosa a velká, ledová kosa smrti pustoší pláně… Proč jsem nezabil Anku? Moje slova vysála mou krev!

HOBO

Zoran Ćirić

brožovaná, 250 stran, 12 × 21 cm

Hobo – uhrančivý thriller, divoký i melancholický tanec podsvětím, jehož atributy – přísná hierarchie, konspirace, nedůvěra, násilí, surovost, hazard, drogy, podivné obchody – zde splývají se zkorumpovanou realitou Srbska druhé poloviny devadesátých let. V mistrovsky vedeném, dějově promyšleném příběhu se dýdžej Hobo nechá naverbovat k mafiánské suitě Saši Barona – největšího padoucha balkánských literatur – a vymyslí geniální vyděračský plán. Ideální spojení vysoké a čtivé literatury, ověnčené nejprestižnější odbornou cenou (společenského týdeníku NIN) i cenou čtenářskou (ocenění Národní knihovny Srbska).
Další destinace byla italská restaurace Avanti. Měla pověst elitního místa – za takovou ji považovali hosti i personál. Nesnášel jsem restaurace, kde se žraní mění v dril, kde je důležitější, aby žaludek rozuměl příborům a aby znal rozdíl mezi sklenicí na bílý a na červený víno. Tady se neprodávaly chutný jídla, ale vkus – lidem, který vkus neměli. Peňa listoval luxusně vytištěným jídelním lístkem v koženejch deskách, do kterejch bylo jméno restaurace vtlačený ozdobným zlatým písmem. Čekali jsme, až přijde majitel; ohlásili jsme se tak, že jsme tam vtrhli – aby nám neutek.